Bangkok
Bangkok je hlavním městem thajského království a samozřejmě také nejlidnatější město země. Toto město je domovem více než 8 milionů lidí (zlatá Praha) Bangkok se již dávno stal jakousi mekou všech různých cestovatelů a baťůžkářů, kterým toto město slouží jako vstupní brána do celé JV Asie. Klasický baťužkář se ubytuje na slavné Kao San Road, načichne místním specifickým prostředím a teprve poté vyráží vstříc všem dobrodružstvím.
Pro inspiraci přidávám pár „důležitých“ rad, opsaných z mého oblíbeného trička, bez kterých se poctivý backpacker neobejde :D
I shall wear as big a backpack as possible to bear proud witness of my creed.
I shall not leave Khao San Road without a Lonely Planet guide
I shall wear the traditional nternational backpacker´s uniform and don at least one piece of local clothing (e.g. conical hat in Vientnam, a krama in Cambodia etc) to show my oneness with Asian people
I shall eat banana pancakes and phat thai on regular basis, for i tis quintessential Asian food.
I shall stay in the cheapest guest house. More money for beer.
I shall drink the local beer , for i shall always endeavor to be in tune with local culture and beacause i tis cheapest.
I shall make pilgrimage to a Full Moon Party on Hat Rin at least once in my life.
I shall bargain without mercy and hone my skill to a sharp edge, so that i can proudly proclaim our sacred motto „ i get it for less than the Local“.
I shall not leave Khao San Road without having my hair coloured, dradlocked, corn-rolled or shaved off.
Tak a vezte, že tomu teméř tak opravdu je.
Jinak já osobně nemám Bkk moc rád, ačkoli předem hlásím, že město za to vůbec nemůže. Jelikož já nesplňuji výše uvedené pravdilo baťůžkářu, které praví, že každý v Bkk začíná a naopak já vždy přístávám někde na jihu v Malajsii nebo Singapuru a z Bkk odjíždím domů, tak se do tohoto města dostávám vždy až na konci mého putování. Z důvodu, že je to poslední místo před mou cestou zpět do šedé nudné evropské reality všedních dnů, jsem z toho v Bangkoku tradičně naštvaný a město jsem si nikdy nedokázal užít. Hold ta představa, že to vše končí a já musím domů je v mém případě děsivá.
Jednou budu muset překročit zažité rituály a začít cestu zde, abych si naopak město užil s vidinou, že jsem teprve na začátku své cesty. Z Bkk znám pouze královský palác a okolí a samozřejmě Khao San Road, kde vždy poslední večer zoufale sedím, popíjím místní pivo a nevěřícně kroutím hlavou jak moc rychle to uteklo a že musím domů.
